Petr Kofroň

(nar. 1955 v Praze), absolvent katedry skladby a dirigování brněnské JAMU (1979).

Petr Kofroň v roce 1983 zakládal soubor pro soudobou hudbu Agon ORCHESTRA, jehož se stal v 90. letech dramaturgem a výlučným dirigentem. Orchestr se věnuje české avantgardě 60. let (J. Berg, Z. Vostřák, J. Klusák, R. Komorous, M. Kopelent), současné alternativní české hudbě (J. Adamík, P. Graham, P. Kofroň, M. Smolka, M. Chadima, M. Grygar, M. Šimáček, V. Havel, F. Topol, M. Nejtek, M. Ivanovič, I. Acher) a světové soudobé hudbě (J. Cage, S. Reich, P. Glass, J. Adams, F. Zappa, E. Sharp, J. Zorn, A. Coleman, M. Gordon, D. Lang, H. Goebbels, B. Bargeld).

Petr Kofroň dirigoval Agon ORCHESTRA jak na prestižních pódiích v Evropě - Německo, Rakousko, Švýcarsko, Francie, Maďarsko, Polsko, Litva, Lotyško, Estonsko, Holandsko, Dánsko, Španělsko, Itálie, Island, Anglie (zejména Varšavská jeseň, Spring Festival Budapest, Berliner Festwochen, londýnský The South Bank Centre, Mousonturm ve Frankfurtu), USA (zejména Lincoln Centre v New Yorku) a Kanadě (zejména Musique actuelle v kanadském Victoriaville), tak na pódiích domácích (opakovaně Pražské jaro, bratislavský Melos-Ethos, brněnský Mezinárodní hudební festival ad.). Spolupracoval s Orchestrem FOK Praha, Pražskou komorní filharmonií, Talichovým orchestrem, vždy na speciálních projektech hudby 20. století. Domovskou scénou Agon ORCHESTRA je pražské Divadlo ARCHA, kde každý rok nabízí Agon ORCHESTRA cyklus čtyř novinkových koncertů.

Petr Kofroň získal Cenu časopisu Harmonie za nejlepší nahrávku soudobé hudby roku 1994 a v tomtéž roce i Cenu České hudební rady za deset let činnosti Agon ORCHESTRA. CD Grafické partitury a koncepty bylo vyhlášeno kritiky časopisu Stereo & Video nejlepší domácí nahrávkou z oblasti vážné hudby v roce 1996. Koncertní provedení Glassovy opery Pád domu Usherů bylo v roce 1996 nominováno na cenu Classic jako „událost roku“ a scénické provedení téže opery ve Státní opeře Praha (režie Petr Tyc) bylo v anketě Divadelních novin vyhlášena za nejlepší operní inscenaci roku 1999.

V roce 1996 Petr Kofroň přišel do plzeňské opery, která za jeho působení doznala doslova raketový vzestup. Kofroň zejména přizval řadu režisérů, stojících zatím mimo operní svět, ale reprezentujících trendy soudobého divadla (N. Vangeli, J. A. Pitínský, J. Burian, J. Pokorný, K. Brožek, M. Dočekal, M. Čičvák, J. Heřman, D. Balatka, Z. Plachý).

V Plzni začal Kofroň operu dirigovat v roce 2000 a od té doby nastudoval Šárku Z. Fibicha, Jolantu P. I. Čajkovského, Hubičku B. Smetany, Kapulety a Monteky V. Belliniho, Ariadnu na Naxu R. Strausse, Kunálovy oči O. Ostrčila, Werthera J. Masseneta. V současnosti připravuje s Jiřím Heřmanem inscenaci Bludného Holanďana.

Vedle operní produkce zavedl Petr Kofroň v Plzeňském divadle koncertní řadu se symfonickým orchestrem plzeňské opery, kde dirigoval velká díla světové literatury (Mahlerova 1. symfonie), stejně tak jako kladl důraz na českou symfonickou literaturu (Smetana, Janáček, Suk, Fibich) a hudbu 20. století (Ives, Šostakovič, Terry Riley).

Petr Kofroň je autorem knih Věčné hledání – kapitoly o západní poválečné hudbě (Unijazz, 1989), Třináct analýz (H & H, 1993), Grafické partitury a koncepty (Votobia, 1996), Tón ne! Čítanka pro ty, kdo pochybují o smyslu nové hudby (HOST, 1998), V budoucnosti spadne nové operní umění s nebe z čista jasna (Moderní problémy opery) (HOST, 2002).

Petr Kofroň je účasten jako skladatel a dirigent na těchto CD: AGON I - Adamík, Kofroň, Pudlák, Smolka (ARTA Records, 1991), Česká Nová hudba 60. let - Rychlík, Berg, Komorous, Vostřák (ARTA Records, 1994), Grafické partitury a koncepty - Ponc, Röhl, Logothetis, Grygar, Cage, Cardew, Knížák, Nyman, Goode, Palla (audio ego, 1996), AGON - Red & Black - Graham, Kofroň, Smolka, Šimáček (double CD, audio ego, 1997), Martin Smolka (audio ego, 1998), Filip Topol & Agon Orchestra (Indies Records, 2001).